Ve smečce je síla

9. března 2015 v 17:03 | Futurity Kane |  Úvahy
Poprvé po velmi dlouhé době jsem dostala takovou hodně přemýšlivou náladu. Sedla jsem si za notebook a po chvilce sledování blikajícího kurzoru na prázdné stránce mě nápad uhodil silou a jemností dělové koule. Napsala jsem úvahu, první ve svém životě, kterou napsala dobrovolně a ne jako slohovou práci. Asi není dobrá a asi vůbec nikoho nezajímá, ale mně je to jedno. Napsala jsem ji a tak ji zveřejním. Kdo má dost odvahy, ať směle pokračuje dál a zjistí můj názor na "smečky".


V pátek jsem procházela školou. Výjimečně jsem vnímala své okolí a najednou si toho všimnu! Čeho? Támhle člověk v černém, támhle další, támhle další. Metaláci, dojme mi. V duchu jejich obličeje opatřím příslušnou nálepkou a zastrčím do příslušné krabičky. Najednou mě napadne: Vadilo by jim, kdyby věděli, že jsem je právě hodila do jednoho pytle s mnoha dalšími? Odpověď by pravděpodobně zněla ne.
Proč? Protože lidé se očividně škatulkují velmi rádi, i když většinou tvrdí opak. Všichni se na venek tváří jako naprosto samostatné osobnosti, ale ve skutečnosti potřebují někam patřit. Často jsou na svou krabičku, škatulku, do níž patří, velmi pyšní. A díky tomu máme na světě metaláky, hipstery, punkery, whoviany, otaku a mohla bych pokračovat ještě hodně dlouho, protože co fandom/styl hudby/názor, to škatulka lidí. Když nad tím tak přemýšlím, hodně mi to připomíná takové smečky/tlupy. Člověk, který nemá svoji tlupu si připadá nechráněný, osamocený, slabý. V množství je síla. Nejspíš to je přežitek ještě z doby pravěku, kdy jsme sotva stáli na zadních, prali se o jídlo s tygry šavlozubými a lovili mamuty. Tehdy byla tlupa nezbytná, protože samotný by člověk opravdu nejspíš nepřežil. Teď už ale nemusíme bojovat o holé přežití, už dost dlouho ne. Tak proč se stále škatulkujeme? Jak jsem řekla, nejspíš je to proto, že si i nadále připadáme silnější ve skupině. Většina lidí nemá problém se zařadit, najít si takovou smečku. Většina. Futurity samozřejmě patří mezi těch pár, kteří tu správnou, tu svoji, škatulku stále ještě nenašli.
Proč tomu tak vlastně je? Sama sebe se na to ptám dost často. U fandomů takový problém nemám, tam není problém hlásit se k více "vyznáním" najednou. Větší problém mám s hudbou. Jak je možné, že moje kamarádka se dokáže perfektně začlenit do smečky metaláků, a já ne, ačkoli poslouchám skoro to samé?
Dnes jsem nad tím přemýšlela a došla jsem k následujícímu závěrů: Většina metaláků se vyznačuje černým oblečením, pesimistickým přístupem k životu, odsuzováním veškeré jiné hudby (snad krom hard rocku) a obecně jsou to všichni buď drsňáci až na půdu nebo "osamocené" temné duše. Někdy mám pocit, že člověk, který se nenajde aspoň ve třech výše uvedených bodech, by se ani neměl za metaláka považovat. Nesplňuje totiž "podmínky přijetí".
Právě teď jsem odhalila svůj problém. Jednoduše nesplňuji podmínky. V černé chodím jen zřídka, jsem zarytá optimistka, krom metalu jsem schopná poslouchat všechno, co mě zaujme, drsná jsem asi jako hladká mouka a vzhledem k mému optimismu se nemůžu považovat ani za temnou duši. Takže jediné, co mě s krabičkou s nápisem "Metaláci" pojí, je hudba. A mám pocit, že to nestačí.
Navíc jsem si právě teď, během ťukání do klávesnice, uvědomila, že stejně jako chci do takové skupiny lidí patřit, zároveň se nechci stát součástí stáda. V takové skupině se totiž dokáží prosadit jenom silné a výrazné osobnosti, a já musím úplně upřímně říct, že mezi takové ani náhodou nepatřím, a ten zbytek jen sdílí jejich názor a jde za nimi. Jistě, i tihle slabší se cítí silní, když hulákají společně se svou tlupou texty písní nebo se společně navážejí do One Direction. A je jedno, co si skutečně myslí, v tu chvíli říkají to, co všichni kolem nich a připadá jim to správné. V takové skupině přicházejí o svoji individuální zodpovědnost, protože za jejich činy je zodpovědná celá skupina, a nejspíš právě proto dělají i věci, jaké by sami neudělali, ale zároveň přicházejí i o svou individualitu jako takovou.
A to je něco, co má bych opravdu nechtěla. Už teď mám totiž problém udržet si vlastní názor, neměnit ho podle toho, s kým mluvím, nepřizpůsobovat ho situaci. V takovém davu bych nebyla vůbec ničím. Takže radši budu tygr samotář než součást lví smečky. Protože to, kdo jsem, mám raději než nálepku, která mi zaručí pozornost lidí kolem. Protože i když se za metalačku nepovažuji, neznamená to, že nemůžu metal poslouchat, že si o něm nemůžu s nikým povídat. Znamená to jenom to, že nejsem součástí stáda.
Toliko k mé vyčerpávající úvaze. Jaký máte na podobné škatulkování názor vy? Považujete se za součást nějaké podobné smečky/stáda? Vyhovuje vám to?
Zajímavost na závěr: Věděli jste, že slovo "škatulka" pochází z latiny? Scatula, ae, f znamená - překvapivě - krabička.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama